26. 04. 2014 - 04. 05. 2014
Vesmírná expedice k Proximě Centauri neskončila úplně šťastně. V průběhu stáze došlo k havárii a tak se musela loď vrátit. Účastníkům se v průběhu té doby zdálo, že se dostali do roku 2184, kde na ně čekal Velký bratr.Veronika Brumovská, Lubomír Grund, Erik Hendrych – vedoucí soustředění, Karel Kolář – autor legendy, řidič, pokladník, Lukáš Ledvina, Jiří Nárožný, Kristína Nešporová, Michal Nožička, Dominika Nožičková – zdravotník, Aleš Podolník, Jakub Šafin, Lukáš Timko,
Účastníci byli na soustředění pozváni jako pečlivě vybraní účastníci vesmírného programu – prvního letu k hvězdě jiné než Slunce, k Proximě Centauri. Po příjezdu k letové základně byli prověřeni a vycvičeni k cestě. Vzhledem k současným technologiím bylo rozhodnuto, že větší část cesty k Proximě bude probíhat ve stázi (bylo by komplikované převážet dostatek jídla a ve stázi, jak dobře známo, člověk jíst nepotřebuje).
Následující část byla pravděpodobně skupinovou halucinací vyvolanou jedním účastníkem, který si ji vysnil a přes stázový systém byla přenesena na ostatní.
Účastníkům se zdálo, že se probudili po havárii raketoplánu. Velice brzy zjistili, že to mělo být vyvolané havárií lodě, která nastala těsně u Proximy. Loď se prý měla obrátit, ale vzhledem k tomu, že měla poškozené motory, tak se k Zemi měli vrátila, jak sami tvrdili, v roce 2184. Loď pak havarovala, protože nebyly funkční všechny přistávací systémy a poslední energii investovala do oživení osob ve stázi.
Účastníci (prý) zjistili, že se probrali do diktatury ovládané Velkým Bratrem Pavlem Augustinským. Všude vlály prapory Fykosie a Pavel Augustinský je sledoval na každém kroku (dokonce snad i na záchodech a ve sprchách). Rozhodli se přežít, ale proti režimu bojovat jako odbojáři. S tím jim pomáhali někteří členové vnitřní strany (prý organizátoři FYKOSu, kteří by v té době již museli být určitě mrtví), kteří je při příletu zachránili od vaporizování a současně jim zařídili pozici ve vnější straně. Nemuseli prý tedy jako proléti jíst jednou denně ze země.
Moc v zemi byla prý rozdělena mezi Ministerstvo míru (války), Ministerstvo pravdy (propagandy), Ministerstvo hojnosti (které neustále snižovalo příděly potravin, i když v rozhlase bylo neustále ohlašováno jejich zvýšení) a Ministerstvo lásky (které provádělo opravdu, ale opravdu nepěkné výslechy a podvazovalo členy Anti-sexuální ligy mládeže). Jejich názvy se zkracovaly jako MírMini, PraMini, HojMini a LaMini. Z rozhlasu (s hlasem nezaujaté Elišky), který jakoby měl ampliony všude, se denně ozývaly, kromě hlášení o zvýšení přídělů a bojích na Malabarské frontě, popravách na náměstí a hrdinských činech Fykosanů, i tzv. pravdy. Jednalo se o udání, která zpracovávalo PraMini, ale mohly pocházet od kohokoliv. Lidé v té době dokonce snad i sbírali \uv{body} za udání a PraMini prý mělo co dělat, aby udrželo svou nadvládu pravd. Vzhledem k tomu, že režim se zdál být v dohledné době nezničitelný a účastníkům prý hrozila vaporizace na každém kroku a již byli jednou i zadrženi a vyslýchání, někteří dokonce na LaMini (opět se zde objevuje zcela nelogická věc – prý je krutě vyslýchali samotní odbojáři z vnitřní strany), se rozhodli opravit loď a utéct.
Po týdnu se účastníci v pořádku probudili ze stáze, přestože jejich mise byla neúspěšná. Hned ze začátku, ještě v centru Sluneční soustavy, došlo ke kolizi lodi s prudkým závanem slunečního větru. Motory lodě byly poškozeny. Sice ne nevratně, ale dostatečně na pochybnost o možnosti 100% úspěchu mise. Pozemská kontrola tedy vyslala signál na loď, aby se navrátila. Tento manévr trval právě týden. Všechny halucinace lze rozumně vysvětlit. Například hlas, který slýchávali z rozhlasu, byl ve skutečnosti syntetický hlas lodi. Změna jednoho účastníka byla vyvolána zákeřnou infekcí ze stáze, která způsobuje nezvratitelné plastické operace. A rozhodně nikomu nevěřte to, že má oblečení s obrazem Pavla Augustinského či stranické spodní prádlo s heslem strany Společně za ptáka Fykosáka!, protože si to nejspíš sami vyrobili, aby svou iluzi podpořili.