Report o TSAFu 2012

Tento rok se opět vrátila nepravidelná tradice návštěv CERNu, která proběhla naposledy v roce 2006, a to výjezd na celý týden. TSAFu se tentokrát zúčastnilo 41 řešitelů jak FYKOSu, tak i Výfuku, spolu se šesti organizátory. Cílem naší cesty bylo tedy již zmíněné Evropské centrum pro jaderný výzkum v Ženevě, kdy po cestě jsme navštěvovali zajímavá místa v Německu, Francii a hlavně ve Švýcarsku.

Oficiálně probíhal zájezd ve dnech 29. 11. – 4. 12., avšak někteří z nás se setkali již 28. 11. večer v hostelu Elf, kde jsme měli první společný program tvořený hlavně seznamováním a „šaráděním“ a zakončený dvěma obrovskými mísami pudinku, za níž jsme jistě my všichni, kteří jsme se této „žranice“ účastnili, organizátorům velice vděční.

Po této první noci jsme se ráno 29. 11. vydali společně na zahájení Dne otevřených dveří MFF UK v Národním domě na Vinohradech, kde jsme se sešli i s těmi, kteří v hostelu nespali. V průběhu úvodního programu jsme mohli shlédnout stánky jednotlivých kateder Matfyzu či se nechat zlákat k řešení i jiných korespondenčních seminářů pod MFF než FYKOSu a Výfuku. Odpoledne prvního dne již probíhalo pro každého dle jeho uvážení. Program se po zahájení přenesl na Malostranské náměstí, kde probíhaly přednášky na matematická a informatická témata, a do přednáškových sálů T1 a T2 na Troji, kde jsme zase mohli vyslechnout přednášky fyzikální, včetně možnosti projít si experimentální pracoviště v rámci nabízených exkurzí. Večer jsme se všichni sešli ke společnému programu v posluchárně T1. Ten se skládal z velké části z přednášky o samotném CERNu a jeho urychlovačích. Díky tolika mladým fyzikům se pak přednáška na otevřené diskuzi a otázkách velmi protáhla. Po dořešení organizačních záležitostí a seznamovacích hrách jsme se pak všichni kolem půlnoci odebrali do již připraveného autobusu, který nás měl vozit po následující dny.

V pátek 30. 11. jsme po noci strávené na cestě dorazili do německého Neckarsulmu na prohlídku továrny na auta značky AUDI. Velmi působivá ukázka robotické práce byla okořeněna její servisní přestávkou. Abychom vůbec viděli výrobní linku v provozu, museli nás převést do jiné haly, neboť ta na naší prohlídce dočasně nefungovala, ale na druhou stranu jsme se tak dostali do části, kde se vyrábí luxusní A8. Po této působivé zkušenosti, která dávala čekat ještě mnoho zajímavého, nás ještě ten den čekala návštěva technického muzea v Sinsheimu. Naši prohlídku jsme započali návštěvou 3D kina, které je, mimo jiného, součástí tohoto obrovského areálu (jednoho z největších v Evropě). Z výběru byl takřka jednomyslně odhlasován krátký dokument o Hubbleově dalekohledu. Nakonec se z něj pro nás vyklubala jedna velká noclehárna, neboť film v němčině uspal téměř všechny ne-německy mluvící a po dvou na spánek náročných nocích i valnou většinu těch německy mluvících. Povzbuzeni tímto krátkým spočinutím jsme se vrhli na expozice. Toto muzeum nás ohromilo svou velikostí a množstvím exponátů, z nichž do velkého počtu z nich jsme si mohli i vlézt. Ohromný zážitek bylo jistě projití Concordu a ruského Tupoleva. Kromě těchto obřích letadel se v halách a na jejich střechách nalézá mnoho menších, také k prohlédnutí zevnitř. Jedno z nich bylo upraveno jako začátek skluzavky, která vedla od nosu stroje, přes střechu až do přízemí haly. Tato atrakce byla přijata s velkým nadšením. Čas byl bohužel neúprosný, a tak nám po pár hodinách nezbylo, než opět nasednout na autobus a vydal se na Formuli, v níž jsme měli přespat do dalšího dne.

V sobotu jsme navštívili švýcarský Luzern. Po prohlídce centra tohoto krásného historického města spolu se známým kapličkovým mostem jsme se v Luzernu přesunuli do dalšího muzea na naší cestě, tentokrát však dopravního. Snad mohu za všechny z nás tvrdit, že nám vyrazilo dech. Oproti německému je v tomto mnohem více interaktivních exponátů, včetně televizního studia v hlavním pavilonu, veslařských trenažerů v pavilonu vodní dopravy či dráhy s nákladními auty v pavilonu silniční dopravy (velký úspěch slavily právě ony trenažéry, na nichž jsme mezi sebou poměřovali síly). Všichni jsme se rozutekli po areálu a obdivovali tamní výstavy. V tomto muzeu se od návštěvníků očekává, že zmáčknou všechna tlačítka v dohledu, ať jsou malá šedá nebo velká červená. Každý z nás vždy s napětím čekal, co se stane. Vidět jsme mohli letadla, lodě, lokomotivy, auta, vesmírné družice a mnoho dalšího. Snad nikomu se odtamtud nechtělo odejít.

Po noci strávené zase v další Formuli jsme dorazili do hlavního města Švýcarska, do Bernu. Velmi nás překvapilo, jak krásné, malebné a klidné toto místo je (zvlášť na hlavní město). Ulice jsou lemovány domy s podloubími plnými obchůdků a uprostřed takovýchto ulic se nachází množství krásných kašen, kterými je toto město také pověstné. Kromě toho si na první pohled také všimnete, že celý historický Bern i s přilehlým okolím je laděný do šedé barvy, přičemž nezáleží, jestli je budova stará nebo nová. Spolu s naší průvodkyní jsme si prošli nejznámější a nejhezčí památky – zvonici s orlojem, který jsme viděli i v „akci“, městskou radnici, viděli jsme i budovu Spolkového parlamentu, baziliku sv. Vincence s nádherným dveřním portálem a Bärengraben – příkop s medvědy, kteří jsou symbolem kantonu Bern. Pro nás jako pro fyziky bylo úžasné prohlédnout si dům, ve kterém napsal Albert Einstein během svého osmiletého pobytu v Bernu svou speciální teorii relativity.

Z Bernu jsme se přesunuli na prohlídku sýrárny v Gruyéres, kde ke vstupence dostanete i zabalený sýr k ochutnání (3 kousky podle stupně zralosti). Po prohlídce tvořené výstavou na téma historie a postupu výroby sýrů v tomto údolí jsme si prošli i historické centrum této švýcarské vesnice. Pohledy do okolní krajiny s vysokými štíty okolních hor ozářenými Sluncem a částečně zahalenými do mraků byly asi ty nejúžasnější a nejpůsobivější, které jsme za celou cestu viděli.

Po sýrárně nás čekala návštěva čokoládovny, na kterou se všichni nemohli dočkat snad od chvíle, kdy si přečetli program TSAFu a to z jednoho prostého důvodu – prohlídka byla spojena s ochutnávkou. Jistě jsme museli působit velmi komicky, když každá malá skupinka nedočkavě vběhla automaticky se otevírajícími dveřmi do další části plně automatizované prohlídky, podobně jako v případě sýrárny, o historii zdejší továrny a značky. Na jejím konci jsme viděli i jednu výrobní linku, z níž jsme každý dostal jeden malý, už zabalený, bonbon. Začínali jsme být naštvaní – „Tohle že má být ta ochutnávka?“. Celí rozmrzelí jsme šli o kousek dál a ejhle – za rohem nás čekaly stoly obložené čokoládou. Po ochutnávce už nikdo nechtěl čokoládu ani vidět, jak jsme byli všichni přecpaní.

Poslední den našeho putování končil návštěvou Ženevy a vyvrcholením celé akce – návštěvou CERNu. Ve městě jsme viděli historické centrum, včetně známé radnice, kde byla v sále Alabama podepsána zakládací listina Červeného kříže, a také katedrálu sv. Petra, kterou jsme si prohlédli zevnitř a někteří si šli vyfotit město z její vysoké věže. Po cestě jsme míjeli i Zeď reformátorů z roku 1909 na památku zakladatelů Kalvinismu. Procházka po městě nakonec skončila porouchaným autobusem, takže jsme se do samotného CERNu na kraji Ženevy dopravili městskou hromadnou dopravou.

V hlavní budově organizace jsme si vyslechli krátkou prezentaci o tom, co vše CERN představuje a co v něm najdeme. Přednášel nám jeden slovenský experimentátor. Poté nás všechny převezli autobusy do haly, v níž byla expozice týkající se technologie vedení svazků v tunelech. Mohli jsme si prohlédnout jednotlivé části potrubí, jako jsou supravodivé elektromagnety, vakuové systémy, spoje mezi segmenty atd. Vyslechli jsme podrobný popis toho, jak vše funguje a co se v těch modrých trubkách vlastně děje. Zde jsme již byli rozděleni na 4 skupiny – dvě s českými průvodci a dvě s anglicky mluvícími. Odsud jsme nás přesunuli na experiment Atlas, kde jsme shlédli krátký film o tom, jak se detektor stavěl. Také jsme viděli (aspoň za plexisklem) řídící místnost, odkud se tento kolos ovládá. Nečekejte ale nic takového jako ve filmu Andělé a démoni, tato řídící místnost je na povrchu, z dosahu nebezpečného záření, jež může pod povrchem vznikat. Jako poslední nás čekala beseda s dalšími významnými českými vědci a středoškolskými učiteli (opět v hlavní budově), kteří byli tou dobou shodou okolností také v CERNu. Tam nám byly všem zodpovězeny všechny možné i nemožné otázky týkající se urychlovačů nacházející se pod našima nohama. Tím však naše krátká návštěva skončila a my jsme se vydali směrem k hlavnímu vchodu, kde na nás již čekal opravený autobus. Bohužel jsme již nestihli otevřený obchůdek se suvenýry, neboť (krom toho, že byl skutečně zavřený) nás zastavily zavřené dveře. Nezbylo nám tedy nic jiného, než se vrátit stejnou cestou ke konferenční místnosti. Odtud nás poslali ven z bludiště chodeb takovou cestou, kterou se asi moc návštěvníků nevydalo, a pak už jsme jen vyjeli na cestu domů.

Za týden jsme projeli 4 státy, strávili 2 noci v autobuse a se skvělou partou lidí jsme si užili spoustu zábavy. Vcelku poklidnou cestu nám až poslední den narušila porucha autobusu, ale díky rychlému vyřešení organizátorů jsme o CERN nepřišli :). Tímto bych chtěl za všechny poděkovat lidem, kteří se o tento zájezd zasloužili a všichni se už těšíme na další skvělé akce s FYKOSem.

Za účastníky akce
Tomáš Kremel